Bylo mrazivé, tiché ráno. Město ještě spalo, chodníky pokrývala námraza a vzduch štípal do kůže. Mezi opuštěnými uličkami se toulal pes — hubený, špinavý, s očima, ve kterých se odrážely roky samoty. Byl zvyklý hledat jen zbytky jídla, teplo a klidné místo ke spánku.

Ale toho rána našel něco jiného.

U kontejneru, zabalené v tenké dece, leželo novorozeně. Nepohybovalo se. Jen tichý, téměř neslyšitelný nádech prozrazoval, že je ještě naživu. Pes si sedl vedle, přitiskl se k němu svým tělem a začal tiše kňučet — ne ze strachu, ale jako volání o pomoc.

A právě tohle volání uslyšel náhodný kolemjdoucí. Včas.

Toho dne nešlo o psa bez domova. Šlo o hrdinu. A dítě, které mohlo zůstat zapomenuté v zimě, dostalo druhou šanci na život.